Podmínky pro podnikání se v ČR neustále zhoršují, rozhovor se Slávkou Harazimovou, jejíž firma inspirovala celý svět

Spíše opatrný optimismus a také obavy z některých opatření – tak vidí své podnikání dnes Slávka Harazimová, která před více než dvaceti lety v Praze rozjela jako první na světě byznys odvozu řidičů „pod vlivem“ i s jejich automobily. Firma Drink SOS byla inspirací pro podnikatele po celém světě díky jedinému článku v International Herald Tribune.

Období nejen firemních vánočních večírků se blíží – jaká jsou vaše očekávání? Odvoz řidičů i s jejich automobily pro vás musí znamenat žně…

Před pár lety firmy začaly šetřit kvůli krizi, teď už se jim daří lépe, mnoho důvodů k oslavám nejen v našem oboru podnikání ale není. Ani vánoční večírky nejsou tak bujaré, jako bývaly před krizí… Podmínky se hrozně zhoršují, a to je patrné u všech oborů. Jedná se nejen například o nárůst práce pro naši účetní, navíc budeme muset řešit EET u každého našeho jednotlivého řidiče. I když nás má toto potkat až ve druhé nebo třetí vlně, pořád tajně doufám že k tomuto nikdy nedojde. Zatím máme povinnost podávat kontrolní hlášení k podání daně z DPH. Myslím, že to je zbytečné a k ničemu. Daňové přiznání k DPH jsme podávali jednou za tři měsíce, teď to je duplicitní. Znovu se vypisuje totéž, co v daňovém přiznání. Navíc je nutné vypsat všechny faktury, všechny odběratele i dodavatele. Čísla faktur. Nejkrásnější na tom je, že například – když se jedná o velkou firmu – vydají 10000 faktur, splete-li se jejich účetní o jedno číslo v čísle faktury, hned je zaděláno na problém na finančním úřadu. Majitel firmy i účetní, kdo to popletl, jsou vyzvaní, aby chybu napravili do pěti dnů. V opačném případě jim hrozí pokuta 30 000 Kč.

Ani s označením aut jste to neměli jednoduché..

Úřady nám dlouho bránily vozit označení na střeše auta – reklamní panel jim připadal, že připomíná označení taxislužby. Nakonec jsme museli najít výrobce panelu, který má od ministerstva dopravy výjimku, něco podobného mají také auta, která rozvážejí pizzu. Přitom když jsme měli červený reklamní klobouk, tak nás lidé lépe viděli, věděli, že jedou dvě auta za sebou. Pravda je, že v tomto případě k nám úřady byly dlouhá léta benevolentní…Bohužel pouze do okamžiku, kdy reklamní klobouky – jen jiné barvy – okopírovala naše konkurence, která ale v rámci drinkservisu opravdu ilegálně taxikařila. Kvůli této konkurenci pak ještě úřady zakázaly drinkservisům vybírat od klientů hotovost… Ale když někoho odvezeme z večírku, tak přeci od něj nemůžeme brát fakturační data, a služby fakturovat – dovedete si představit, jaká by byla dobytnost těch pohledávek? A to zrovna v našem oboru?

Ale ani tím vaše starosti neskončily…

Problémů, které jsme v průběhu našeho podnikání museli řešit, je tolik, že už si ani všechny nevybavuji. Asi vrcholného bodu absurdity úředníci dosáhli, když naše podnikání zařadili do kategorie taxislužby. Důvodem byla, jak jinak, zase ona konkurence, kterou od ilegálního taxikaření v rámci drinkservisu nezastavil ani zákaz reklamních klobouků, ani zákaz hotovostní platby. Úředníci asi usoudili, že když některé společnosti načerno ve velkém taxikaří přes deset let a nikdo jim v tom neumí zabránit, nejjednodušší je zařadit jejich oficiální předmět podnikání do taxislužby. Je to podobné, jako kdyby jedna kurýrní služba provozovala černou taxislužbu, a tak by zákonodárci udělali taxikáře i ze všech kurýrů v České republice. Co na tom, že my například nemáme jediné taxikářské auto a dvacet let se v rámci naší personální politiky snažíme spolupracovat především s lidmi, kteří mají své stálé povolání v jiném, než taxikářském oboru a hledají pouze přivýdělek.

Je pro vás výhodou, že jste byli ve vašem podnikání jako první?

Ano, jsme stabilizovaní i díky tomu, že jsme vznikli jako první, máme náskok před konkurencí, a velká část klientely nám zůstala věrná. V našem oboru je to ale trochu specifické – část klientů nám ubylo například z toho důvodu, že už přestali pít alkohol, a protože jsme na trhu už přes dvacet let, někteří ze zákazníků nás také už opustili navždy. Na druhou stranu přichází nová krev, naše podnikání ale spíš stagnuje. Vzhledem k situaci, která panuje v našem oboru, to ale považují za zázrak. Konkurence, která nedodržuje zákony a systém dispečinků – to vše vedlo k tomu, že už jsem to v minulosti s podnikáním tak trochu vzdala. Byla jsem ve stadiu, kdy hrozilo, že to odskáču zdravím, a že se 15 let budu rozčilovat nad něčím, co neumím změnit – mám na mysli například jednání s úředníky. Jsou ale i některé pozitivní zprávy. Problematika taxislužby se dostává do širšího povědomí díky panu Jančurovi, majiteli Student Agency. Ten tvrdí, že prodělává ročně 68 milionů, protože z pěti a půl tisíc taxikářů jich 3500 jezdí na koncesi bílého koně. Podal několik trestních oznámení a uvidíme, co se s tím bude dít. Jen mě trochu mrzí, že to přišlo až po tolika letech. Alespoň se něco začíná dít. Jančura má úplně jiný ekonomický systém. Prodělává, protože na rozdíl od jiných dodržuje zákony, jde proti nelegálnímu systému a jeho náklady jsou tak neporovnatelně vyšší.

Jak se vyvíjí počet aut v dispečinku?

Od doby, kdy jsme měli boom, jich trochu ubylo. Během dvacetileté historie nás – podobně jako další podnikatele – poznamenala krize. I v krizi nám ale pomohl nový silniční zákon a bodový systém. Lidé začali mít strach z postihů a začali nám znovu volat ve velkém. Dvacetileté výročí jsme měli loni – a po uvědomění si toho, jak dlouho už v podnikání jsem, na mě přišla trochu únava.

A když se vrátíme k začátku vašeho podnikání?

První tři roky představovaly raketový nástup, tržby rostly kvadraticky, stejně tak i počet řidičů. Když o nás vyšel onen první článek v International Herald Tribune, tak se služby začaly rozvíjet, a hodně lidí našlo u nás inspiraci pro své podnikání i různě po světě. V článku amerického listu byl dokonce anglicky uveden i náš slogan „Vy pijete, my řídíme.“ Toto heslo doslova obletělo svět a mnoho lidí po celém světě od Melbourne po Londýn si na všech kontinentech otevřelo podobný byznys. Ve Velké Británii jsem službu podobnou té naší dokonce sama viděla. Za řidičem, který požil alkohol a jeho vozem ale nevyjíždělo auto se dvěma řidiči jako u nás. Byl tam jen jeden řidič na skládacím skútru, který pak naložil malý motocykl do převáženého auta ovíněného řidiče. Nejde ale o nějak masově rozšířenou službu.

Nikde si tento business nepletli s taxislužbou, jedině u nás, kde jsme s tím začali, se toto podnikání nerozvíjelo, jak by mohlo. Když se do vašeho předmětu podnikání pustí nekalá konkurence, která ignoruje jakékoliv zákony a stát vám nepomůže, pomalu to pohřbívá jakoukoliv rozvíjející se službu.  Dnes zase ale mají tyto dispečinky, které vyrostly na nedodržování zákonů, vydírání řidičů směnkami a ježděním pod náklady, velkou konkurenci ve službách jako Uber a Liftago.

Myslíte, že tyto služby postavené na mobilních aplikacích mohou časem zastínit i zavedené dispečinky taxi?

Uber už je dnes se svým počtem klientů v Praze na významném místě. Řidiči Uberu jsou ale občas nuceni zaplatit pokutu padesát tisíc korun, protože nemají podnikatelské oprávnění – většinou za ně ale pokutu zaplatí samotný Uber. Kdyby řidiči měli taxikářskou koncesi a naopak by jim chyběla žlutá kartička informující o tom, že jim nechybí zkouška z místopisu, která je navíc v době navigací nepotřebná, tak už by jim nehrozila pokuta 50 tisíc, ale rovnou 500 tisíc. To je výsledek práce našich zákonodárců: podnikej úplně načerno, zaplať padesát tisíc vs. podnikej tak, že máš oprávnění a platíš daně, ale nemáš zkoušku z místopisu, který nepotřebuješ, protože máš navigaci, tak dostaneš půlmilionovou pokutu.

Myslíte, že tuto situaci Uber ustojí?

Uber se systémem celkem úspěšně bojuje, a je konkurencí taxikářským dispečinkům – dost často těm, které samy kdysi vznikly a vyrostly jen díky porušování zákonů. Je smutné, že řada taxikářů přichází o obživu. Nicméně si neuvědomují, že hlavně jejich dispečinky je zotročují a nesmyslně snižují ceny, naberou kolik řidičů chtějí a je jim jedno, že třeba pro ně ani není dost práce – pro dispečinky je pouze důležité, aby získaly poplatky od řidičů za poskytované služby. Zloba se pak nesmyslně obrací na mnoho nesprávných míst. Ve sporu o Uber je ale veřejnost na straně Uberu, protože taxikáře dlouhodobě skoro každý nesnáší. Liftago je velice podobné Uberu, auta se také objednávají přes mobilní aplikaci, ale spolupracuje jen se skutečnými taxikáři s koncesí. Obě aplikace mají velkou výhodu v tom, že funguje okamžitá zpětná vazba od zákazníků, kteří mohou hodnotit své řidiče a to funguje jako velice spolehlivé síto udržující kvalitu služeb na rozumné úrovni. To mimo jiné zcela nahrazuje téměř nefungující státní dozor. V tom je obrovské plus. Pro náš typ služeb v Drink SOS ale systém objednávání pomocí aplikace moc vhodný není – přeci jen ale trochu jdeme s dobou a je možné si nás objednat alespoň přes webové stránky.

Jaká je vaše prognóza do budoucnosti?

Úroveň taxislužby v Praze kazí reputaci České republice – téměř kdekoli na světě stačí vyslovit „Praha“ a každý si hned vybaví Karlův most a okrádající taxikáře. Například můj učitel Angličtiny – cizinec – říká, že když si v Praze objednává taxi, vždycky mu ho musí objednat nějaký Čech – jinak je jako cizinec pokaždé okraden. Věřím, že nové aplikace pomohou pověst nejen našeho hlavního města vylepšit a že pevné místo na trhu má i náš Drink SOS, který jim nekonkuruje, ale kromě toho, že funguje jako podnikatelský subjekt, rovněž pomáhá snižovat počty těch, kteří řídí „pod vlivem“, což může klienty ochránit před ztrátou řidičáku a v krajním případě i života.

zdroj: https://www.web4trader.cz/podminky-pro-podnikani-se-neustale-zhorsuji-rozhovor-se-slavkou-harazimovou-jejiz-firma-inspirovala-cely-svet-36320/2/