Neřiďte s opicí, pošleme Vám pandu!

604 707 070

Skutečné pojištení

Pojištění převáženého vozu zní jednoduše, ve skutečnosti je to nákladná a ojedinělá věc, kterou má pouze společnost přímo zaměstávající řidiče.

Účtenky online

Po každé jízdě obdržíte textovou zprávu s odkazem, na kterém si můžete stáhnout účtenku. Jsme plátci DPH a účtenka je vždy vydána na jméno naší společnosti.

Víte, s kým jedete

Nejsme dispečink žijící z provizí, které platí řidiči. My platíme řidičům, můžeme si řidiče vybírat a tím pádem je u nás minimální fluktuace a lidé s rozumným zázemím.

Outsourcing : Jak kde a jak kdy

Autor: Ivo Horvath, 11. 08. 2008

V České republice se podíl sektoru služeb na HDP přiblížil rozvinutým západním ekonomikám; jisté rozdíly přesto přetrvávají.

Vedle skutečnosti, že služby méně poptávají jednotlivci, má o ně menší zájem i firemní sféra. Podnikatelé občas k outsourcingu služeb směřovali, nakonec se však kvůli nedostatečné spolehlivosti dodavatelů spolupráce neosvědčila.

Slávka Harazimová, majitelka společnosti Drink SOS, se nejraději spoléhá na své lidi: „Skutečnou garanci mi dají jen vlastní zaměstnanci. Převážejí automobily klientů, a jen u zaměstnanců, s nimiž jsem denně v kontaktu a které sama pojistím, mám jistotu, že pojištění je platné po celou dobu naší spolupráce a nic vážného se nemůže stát.“

Špatnou zkušenost Harazimová udělala s outsourcingem softwarového řešení: „Vyvíjeli pro mě systém na bázi GPS, který by nám zefektivnil chod firmy. Dodavatel, s nímž jsme spolupracovali, nakonec zkrachoval, majitel firmy začal psát básně a jezdit s kamionem. Velké společnosti vás na začátku spolupráce většinou pozvou do svého sídla, ohromí luxusním interiérem, zahrnou anglickými termíny, kterým vůbec nerozumíte, v konečné fázi pro vás ale spolupráce moc výhodná být nemusí.“ Podle Harazimové se stačí jen podívat na ceníky velkých PR a reklamních agentur: „Točí se mi z nich hlava, svého času jsem si objednala reklamu za půl milionu korun, ale na růst počtu zákazníků to nemělo žádný vliv. Reklamní prostor jsem nakonec získala zadarmo. Mezi naše časté klienty patří i hospodští a možnost bezplatného umístění naší reklamy na toaletách v jejich podnicích domlouvají naši řidiči během cesty.“

Harazimová dokonce nepotřebuje ani PR agenturu. „Když mám nějaký problém, obrátím se většinou rovnou na novináře a setkám se s úspěchem.“

S větším množstvím firem nespolupracuje ani rodinný pivovar Bernard. Spolumajitel firmy Stanislav Bernard má jasný názor: „PR práce nás baví, věnujeme se jí sami a agenturu nepotřebujeme.“

Podle Pavla Kříže z PR agentury EMC si podnikatelé v ČR často neuvědomují možný přínos externí spolupráce se specializovanou komunikační firmou. „Na druhou stranu uznávám, že ne všechny PR agentury poskytují služby na úrovni. Hlavně mezi velmi malými firmami se najde hodně takových, které neposkytují moc kvalitní servis − zakázky získají často tak, že v tenderech naslibují hodně nesplnitelných věcí nebo nízké ceny, kterými klienty ohromí. To, k čemu se zavážou, ale většinou nejsou s to realizovat.“

Podle Kříže je práce PR agentur v ČR těžší než například v sousedním Německu, kde také nějakou dobu působil. „Média u nás osloví méně lidí a udělat kampaň s velkým dopadem bývá složitější. Také je často náročná komunikace s klienty, kteří si pletou zadání pro PR agenturu s agenturou marketingovou.“

Služby na vzestupu

Petr Král ze společnosti Internet Mall (která z malého podniku za několik let vyrostla do miliardových obratů) si myslí, že v ČR se sektoru služeb daří. „Počet firem podnikajících v oblasti PR, reklamy nebo HR narůstá. Čím dál více společností svěří raději některé činnosti profesionálům, než aby hledaly vlastní odborníky. Přesto v řadě firem funguje model vlastních zaměstnanců a budování vlastních oddělení, ale vše je dáno dostatkem kvalitních a kvalifikovaných lidí, kterými pracovní trh v současnosti zrovna nepřekypuje.“

Král však dodává, že obecně je u nás sektor služeb opravdu stále více pozadu než třeba v západní Evropě. „S nakupováním služeb mimo naši společnost máme zkušenosti především v oblasti dopravy, částečně IT a HR. Určitě bychom rádi nakupovali i další služby, ale narážíme na úzkou specifikaci našeho oboru, se kterými si často potenciální partnerské firmy nevědí rady. V takovém případě se nám zatím vyplácí cesta vlastních odborníků. V současné době nespolupracujeme s PR agenturou, soustředíme se především na zkvalitňování našich služeb, což považujeme za to nejlepší PR. Takové nám žádná agentura zajistit nemůže.“

Podnikání založené na outsourcingu je podle Krále určitě moderní, těžko se ale hodnotí jeho efektivita. „Myslíme si, že oblast outsourcingu má velký potenciál, především ve službách koncovým zákazníkům. Čím dál více lidí si váží svého času a čím dál pečlivěji s ním nakládají. Proto se bude v brzké době určitě dařit, jak firmám specializovaným na služby, tak internetovému prodeji. Obojí šetří čas.“

Pohodlné pro zaměstnance

Podle IT konzultanta Evžena Teršla ze společnosti TCC zabývající se správou a vývojem řešení v oblasti správy sítí se outsourcing rozhodně vyplatí při zavádění velkých softwarových řešení. „Vlastní zaměstnanci, kteří mají systém implementovat, dají přednost technologii, která pro ně bude více pohodlná než pro samotné uživatele. Pracovníci nesvázaní dodavatelskou smlouvou budou posouvat termíny obvykle dozadu. U externího dodavatele služby je dopředu stanoveno datum dodání i cena služby. Pak už je jen na dodavateli, kolik lidi a prostředků použije, aby své závazky splnil. U outsourcovaného řešení tedy mohou být výrazně nižší náklady než u toho, pro které se využijí vlastní zaměstnanci, a je to dáno i tím, že IT dodavatel plní požadavky mnoha klientů jaksi v sériové výrobě, která bude vždy levnější než jeden prototyp vyvinutý vlastními zaměstnanci.“

Podle Jaroslava Míla, prezidenta Svazu průmyslu a dopravy ČR, je právě oblast IT – ale třeba i telekomunikací – v České republice na stejné úrovni jako na Západě a například Praha v ničem nezaostává. „Je tu snad úplně vše, včetně různých limuzínových servisů. „Podle mě ale mají největší perspektivu firmy, které služby budou nabízet ve velkém. Jinak je v naší ekonomice o trochu větší podíl průmyslu. To mi ale moc nevadí, prostě jsme průmyslová země. Mimo Prahu bude poptávka po službách narůstat postupně v závislosti na rozvoji jednotlivých regionů. Budou to však muset být kvalitní služby za rozumnou cenu. To, co dělají některé PR agentury, které pracují více pro sebe než pro klienta, nemá moc velkou šanci uspět.“

Rovněž Pavel Mertlík, hlavní ekonom Raiffeisenbank, přiznává, že podíl služeb je na výkonu české ekonomiky o něco nižší než v jiných západních zemích. Podle něj je to ale podobné i v Německu, které je rovněž tradičně průmyslové. „Je to úspěch založený na vlastním know-how, na vlastním vývoji, na vlastních technologiích a rozhodně na tom není nic špatného.“ Podle Mertlíka řada českých podniků vznikla po revoluci jako malá garážová firma. Od té doby některé úspěšné narostly do velkých rozměrů a na jejich řízení už nestačí jeden člověk a často se neobejdou ani bez outsourcingu. „Všechno je to popsané v teorii managementu. Tyto společnosti se nacházejí v kritickém momentu svého vývoje a záleží jen na osvícenosti a vzdělání jejich vedení, které si musí uvědomit, s jakou filosofií bude nejlepší dál podnikat,“ říká Mertlík a nemyslí si, že by v tomto směru byly české firmy nějak specifické.

Pokud nějakému podniku za krátkou dobu rychle naroste obrat třeba v USA, musí řešit úplně stejné otázky jako kdekoli jinde. Česko se odlišuje jen tím, že hodně subjektů začalo najednou podnikat mezi léty 1990 a 1995 a nacházejí se teď v podobné fázi svého vývoje. A malá tradice porevolučního podnikání v Česku – to je také jeden z důvodů, proč se služby nestačily více rozvinout. „Vezměte si například řemeslnické firmy – ty dnes v Česku odvádějí přibližně stejně kvalitní práci jako třeba ve Velké Británii. Rozdíl je však v tom, že když si u nás objednáváte řemeslníka, po telefonu mluvíte přímo s ním, domluvíte se na konkrétní hodině, a on pak přijde o dvě hodiny později. Naopak ve Velké Británii mluvíte s manažerem a můžete si být jistí, že řemeslník přijde přesně ve sjednanou dobu.“

I přes některé odlišnosti žijeme v době, kdy služby v České republice prožívají renesanci. Tedy alespoň podle ekonoma Richarda Vrdlovce: „Občané i podniky začínají mít více bohatství, které mohou utrácet, a poptávka, jak říkají ekonomické poučky, vytváří nabídku a HDP roste. Podíl sektoru služeb signalizuje, do jaké míry je ekonomika rozvinutá, a u nás ukazuje, že jsme se právě stali z rozvojové země zemí rozvinutou.“

Ani Vrdlovec nevidí žádnou zásadní odlišnost mezí tím, jakým stylem konzumují služby podniky u nás a v zahraničí. „Snad jen tady nejsou tolik populární různí externí konzultanti. To ale vůbec není na škodu, protože tento druh servisu se často míjí účinkem – podniky si buď rady špatně vyloží, nebo nebývají úplně správné.“

Největší potenciál růstu však podle Míla není ani tak v oblasti služeb pro firmy, jako spíše ve službách pro důchodce. Podíl seniorů ve společnosti se bude zvyšovat a bude růst i poptávka po servisu pro ně. Na druhou stranu je ale otázka, kdo tyto služby zaplatí. „Poměr výše důchodu a průměrné mzdy je v Česku na stejné úrovni jako v Německu, kupní síla důchodců je však přesto u nás pořád nižší. Bude muset nejprve vzniknout dostatečně stabilní, tzv. druhý pilíř důchodového systému.“ Jestli se to podaří, budou se i důchodci díky masivnímu využívání služeb podílet na růstu HDP a rozvoji sektoru služeb.

www.cbw.cz