Drink SOS : Klienti neradi čekají

Drink SOS – Klienti neradi čekají 40/2006 Autor: Ivo Horváth

Auta s červenými světly firmy Drink SOS pomáhají ovíněným řidičům. U nás s nimi jako první vyjela Slávka Harazimová. Jednou jsme přijeli pro zákazníka do Tančícího domu. Z jeho opileckého mumlání vyšlo najevo, že chce odvézt Budapešti. Náš šofér se mu omluvil, že se musí ještě stavit doma pro cestovní pas, a mohli vyrazit,“ říká Slávka Harazimová.

Lidé cestující pod vlivem alkoholu do Maďarska ovšem netvoří většinu jejích zákazníků. Typický obrázek je jiný – kolegové v práci se rozhodnou, že se cestou domů staví v baru, všichni ale jedou autem. Řízení pod vlivem může být trestným činem, a tak využijí služeb Drink SOS. Princip je známý: zákazník, který požil alkohol si objedná vůz se dvěma řidiči, ten přijede k nálevně, jeden šofér vystoupí a odveze klienta jeho autem, následován druhým vozem, který v cíli cesty opět nabere řidiče z klientova vozu.

Ne jedna, ale dvě závislosti

Firmu založila Harazimová v roce 1995. „Podobný servis jsem poznala v Německu. Princip mi přišel natolik zajímavý, že jsem se rozhodla založit něco podobného v Praze.“ Nápad to byl geniální – tento druh podnikání de facto vydělává na lidech, kteří jsou závislí na autech a zároveň tak trochu i na alkoholu. „Nejvíc objednávek v těchto dnech očekáváme na golfovém turnaji. Musíme neustále monitorovat společenské dění, protože na akce určitého druhu nám šestatřicet vlastních aut nestačí. Musíme najímat externí spolupracovníky s dalšími vozy,“ říká Slávka Harazimová.

Zkusila i Gibraltar

O soukromém podnikání začala uvažovat hned po gymnáziu, protože se jí nechtělo studovat. Nechat se někde zaměstnat s nízkým nástupním platem – to také nebylo nic pro ni. Vedle podnikání už mnoho jiných cest nezbývalo. „Nejprve jsem si otevřela seznamovací kancelář, udržovala jsem ji při životě asi rok a půl,“ říká Harazimová, ale na svůj první podnikatelský pokus moc hrdě nevzpomíná: „Měla jsem v databázi hodně žen okolo čtyřicítky, které nikdo nechtěl. Kvůli nedostatku pánů jsem mezi zájemce o seznámení zaregistrovala kde koho -i všechny mužské členy své rodiny, ale pořád to nestačilo. Nakonec jsem nechtěla pouze vybírat peníze za nesplnitelné sliby, a tak jsem s tímto podnikáním skončila. Také jsem se nějakou dobu snažila živit hudbou, rok to vypadalo docela nadějně, potom mi ale došlo, že to také nebude ono, tak jsem se s kamarádkou vydala stopem na Gibraltar.

V Mnichově jsem si uvědomila, že na trhu přece jen existuje skulinka.

Chtěly jsme se tam přestěhovat. Po dlouhé cestě jsme ale byly dost pocuchané, a když jsme přišly do personální agentury a ptaly se po volných místech, pán se na nás díval nechápavě, jako kdyby právě přistálo UFO.“ Na ideální podnikatelskou příležitost čekala Slávka pět let. Teprve při jedné z cest do Německa se jí rozsvítilo: „Můj přítel v Mnichově využíval službu velmi podobnou té, kterou nyní provozuji. Uvědomila jsem si, že to je přesně ta skulinka na trhu, kterou hledám. Po půl roce značných pochybností mi začalo být jasné, že ten nápad je nosný.
Všichni mi nejprve říkali, že mi nikdo nesvěří své auto. Lidé se báli, že jsme jen takovou záminkou pro tipaření – sbírání informací pro následné kradení. Této nedůvěře se dalo čelit jen velkou trpělivostí. Jedinou možností bylo nové zákazníky shánět na základě osobního doporučení. Začátky podnikání byly skutečně zajímavé: „První tři roky jsem jezdila s auty i já. Neměli jsme žádné call centrum a dispečink jsem obstarávala ze svého auta,“ vzpomíná Harazimová.

Lucie Bílá v pandičce

Prvním zákazníkem nové služby se stal majitel Beránkovy osvěžovny u Národního divadla. „Byl tak nadšený, že jsme ho indisponovaného dovezli jeho vozem domů, že nám zdarma vyvěsil reklamu ve svém podniku. To byl docela dobrý start do dalšího podnikání.“ Firma začínala s jedním starým Fiatem Panda. Tento automobil se osvědčil. „Záměrně jsme vybírali malé a úsporné auto. Tím se snižuje cena služby, což na zákazníky dobře působí. Jde také o způsob odlišení se od tak trochu konkurenční taxislužby. „Někteří zákazníci mají naše řátky tak rádi, že do nich nasednou raději, než do luxusních vozů. Jednou se nám to stalo s Lucií Bílou. Objednala si nás, přestože ani nechtěla přepravovat svůj vůz.“ Další kuriózní příhoda se v Drink SOS stala, když si stálí zákazníci objednali odvoz z Jevan.

„V alkoholovém opojení si bohužel neuvědomili, že se za večerní zábavou nevypravili jako obvykle autem, ale na bicyklech. O přepravě klientů s jízdními koly zatím nepřemýšlíme, i když po zavedení nového bodového systému, který je přísný i na cyklisty, by to možná stálo za úvahu,“ říká Hrazímová, kterou zákazníci její firmy už asi nemohou ničím překvapit. Šoféři v Drink SOS mají docela naspěch a neradi na klienty dlouho čekají. Toho využívají hlavně lidé, kteří se potřebují dostat z hospody včas a sami nejsou dostatečně silní, aby se dokázali odtrhnout od své společnosti – jednoduše si předem objednají odvoz na určitou hodinu a pak jim řidič s únikem pomůže. „Zákazníci nás často doporučují svým známým a klidně nám svěří i vozy za několik milionů,“ prohlašuje hrdě Harazimová a zasvěceně a dodává, že jinak je její vztah k autům docela chladný – až na jednu výjimku.

„Zákazníci nás doporučují a často nám svěřují vozy i za miliony korun.“

O Fiatech Panda mluví jako o pandičkách. „Za ta léta jsem si k nim vypěstovala citový vztah. Jsou to takoví naši čertíci s červenýma světýlkama v ulicích.
A když se porouchají, každý mechanik je dokáže opravit rovnou na ulici,“ říká majitelka firmy. Navíc komentuje personální politiku společnosti Drink SOS: „Oddělit zrno od plev zase není tak složité. Zrovna nedávno přišel jeden uchazeč na pracovní pohovor opilý a v montérkách. Začal vykládat, že nám hodně pomůže – že ví, kde se dá snadno ukrást benzín. Zájemce tohoto druhu pochopitelně nepřijímáme. Výběru řidičů přikládáme velkou důležitost. Neděláme si totiž iluze, že bychom zaměstnance mohli něčemu naučit. Musíme si vybírat kandidáty, kteří v každé situaci přesně vědí, co si mohou a nemohou dovolit. Kdyby například náš zaměstnanec před klientem, kterého veze s manželkou, vykládal, že občas pána vozí v doprovodu milenky, asi by u nás hned skončil. Také nemáme zapotřebí, aby naši řidiči, pokud zrovna převážejí nové porsche, museli zkoušet, jak rychle se s ním dá jet po magistrále. Zákazníci se ale o svá auta bát nemusí – noví zaměstnanci u nás nejprve začínají jako šoféři pandiček – k řízení velkých aut je pustíme, až když nasbírají zkušenosti a osvědčí se. Musejí být profesionálové. Nesmí je zaskočit ani převážení trabantu plného slámy, řízení aut s volantem nalevo, napravo a tak dále.“

Drink přes satelit

Kvalitu servisu se Drink SOS snaží udržovat občasnými zkušebními jízdami. Na webových stránkách společnosti mohou klienti hlásit, jak jsou se službami jednotlivých zaměstnanců spokojeni. „Také pracujeme na systému kontroly pomocí satelitní navigace GPS. Budeme do detailu znát pohyb našich aut, a zjistíme, jaké si máme účtovat kilometrovné. Prozatím pro účtování ceny používáme tachometr v autech klientů – na ten se ale nedá vždy spoléhat. Občas ukazuje hodnoty v mílích, a ne v kilometrech, řidiči si toho pokaždé nevšimnou a my proděláme.“ Drahá technologie zajistí efektivnější fungování firmy. Nebude se moci například stát, že by si zaměstnanec jen tak vyjel na soukromou jízdu služebním vozem.
Pod dohledem se budou všichni chovat efektivněji.

Pokud se zjistí, že nějaký řidič nepracuje racionálně, dostane výpověď. „Zrovna tento týden jsem se musela rozloučit se dvěma kolegy. Když někdo přijde do práce o dvě hodiny později, může tím vážně ohrozit dobré jméno firmy. Představte si, co by se stalo, kdybych najednou neměla k dispozici dost řidičů a naši zákazníci by na nás museli čekat déle než hodinu. Už by si nás nikdy neobjednali. Jsem ráda, že nám nyní počet objednávek moc neroste. Na větší poptávku budeme připraveni teprve až dobře zvládneme nové technologie a vylepšíme organizaci práce. Zatím ani naše služby moc nepropagujeme.“ Reklama na služby Drink SOS se proto zatím omezuje na řremní internetové stránky. „Na webu máme, kromě jiného, žebříček náleven, kam pro zákazníky jezdíme nejčastěji. Podle něj se dá vysledovat, kde to opravdu žije, kde je ta správná atmosféra.

A není to tak, že by na prvních pozicích tohoto žebříčku figurovaly pouze drahé podniky. Jednou jsem chtěla vyrazit ven s kamarádkami, vybrala jsem si podnik z našeho žebříčku a zjistila jsem, že to je putyka čtvrté cenové.“ Podniky, kam řidiči Drink SOS často jezdí, Harazimová nevyhledává: „Nechci, aby viděli, že také někdy nepracuji. Naštěstí šoféři většinou čekají na klienty před nálevnami, a tak se s nimi moc často nesetkávám. Kdyby ale někdo z nich za mnou přišel a zakřičel na celý lokál čau, šéfová! asi by dostal padáka.“

Méně mrtvých na silnicích

Dávat lidem výpovědi je nepříjemné, na druhou stranu je to ale nutnost, která občas přinese velké problémy: „Zrovna teď se na mě obrátil jeden zaměstnanec, kterému jsem dala výpověď před rokem, protože řídil opilý. Společně se svým advokátem zpochybňuje platnost rozvázání pracovního poměru a chce po mě zpětně výplatu za celý rok.“ Právních otázek spojených s malou firmou, které se musí denně řešit, je takové množství, že se Harazimová rozhodla pro studium práva a zrovna se zapsala do prvního ročníku „Docela dobře rozumím malým firmám a myslím, že bych jednou mohla pracovat jako komerční právník. Nechtěla bych napořád zůstat u toho, čemu se věnuji teď. S právnickým vzděláním bych navíc mohla více zasahovat do věcí, které mě štvou,“ říká podnikatelka a dodává, že se jí nelíbí, když vyhrávají lidé s negativními vlastnostmi, což se přenáší i do podnikatelské sféry.

Podle Harazimové se často stává, že nepoctivé jednání nebývá potrestáno a kdo obchází zákon, vítězí: „Já osobně razím cestu klidného spaní. Nechápu ale, jak mohou mít klidné spaní někteří naši konkurenti. Nevím, jak může fungovat v našem oboru firma, která si bere jen osmnáct korun za kilometr. Tato společnost je navíc v ekonomickém registru vedena v kategorii s jedním až pěti zaměstnanci. Jakým vztahem jsou jejich řidiči k firmě vázáni, je mi záhadou. Také nechápu, že mohou jezdit bez pojištění vozů klientů,“ svěřuje se Harazimová s věcmi, které ji štvou. Jako satisfakce jí může posloužit skutečnost, že o jejích konkurentech nevycházejí žádné novinové články. O Drink SOS se zajímá první novinářská liga. Vedle MF Plus například International Herald Tribune: „Když o nás psali, také jsem jim řekla, že službu podobného druhu jsem poprvé viděla v Německu, jejich reportéři se vypravili do Mnichova, ale nic nenašli… Nejspíš jsem se pro své podnikání nechala inspirovat jakousi formou přátelské výpomoci.“ Firma Slávky Harazimové je možná první komerční službou svého druhu na světě. O kolik méně dopravních nehod způsobených řízením „pod vlivem“ se díky Drink SOS stalo, asi nezjistíme. Rozhodně je však existence této služby nadmíru užitečná a díky ní jsou možná nižší i čísla ve statistikách o počtu mrtvých za volantem.