Na opilce jsme přísnější než jejich manželky

Majitelka společnosti Drink S.O.S. Slávka Harazimová působí v kontextu úspěchu své firmy překvapivě mladě a klidně. Za sedmiletou existencí firmy ovšem podle všeho stojí obrovský kus práce. Sympatický dojem ze štíhlé blondýnky navíc dokresluje spousta zábavných historek ze života firmy.

S majitelkou společnosti Drink S.O.S., která v kteroukoli denní, ale především noční hodinu na zavolání obstará indisponovaným řidičům náhradního šoféra k jejich vozu, jsme se na oběd sešly už v trochu pozdější hodinu – ve tři odpoledne. Do telefonu si Slávka Harazimová sjednávala čas omluvným hlasem, protože vzhledem ke své práci má prý posunutý biorytmus. Přesto mě úvodní věta, že k snídani si dá jen něco malého, poněkud zaskočila.
„Podstata práce je v noci. Úřady ale fungují jen ve dne. Naučila jsem se spát v takových dvouhodinovkách. Na druhé straně bych se ale asi mohla ucházet o zápis od Guinnessovy knihy rekordů, protože jsem nedávno prospala v tahu 48 hodin“ – vysvětluje majitelka společnosti Drink S.O.S. Slávka Harazimová.
Celý servis funguje jednoduše. Indisponovaný řidič zavolá na dispečink, upřesní adresu a do 20 minut pro něj přijede řidič, který si k němu sedne do auta, vynuluje tachometr a odveze majitele vozu jeho autem tam, kam potřebuje. V závěsu za autem jede takzvaný dispečerský vůz, který potom šoféra Drink S.O.S. odveze zpět. Cena je 30 korun za kilometr. Zhruba pět procent zákazníků je ze zahraniční, zbytek tvoří domácí klientela. Z celkového počtu objednávek asi 80 procent patří stálým zákazníkům.
„Typický zákazník se nedá popsat dosaženým vzděláním, profesí, osobním majetkem nebo tím, jak často pije. Vychází to z pocitu zodpovědnosti. Někteří ´boháči´sednou do auta a jedou nehledě na alkohol. To samozřejmě není náš klient. Někdo si nás ale volá třeba jenom od překročení určité hranice alkoholu,“ upřesňuje Harazimová. „Nevolají nás ale jen alkoholem indisponovaní lidé z restaurací. Našich služeb využívají třeba i servisy, nebo třeba ženy, které uvíznou na náledí, nebo manželka, která chce přijet pro partnera na letiště jejich vozem – to jsou ty denní zakázky,“ dodává. Největší nápor registrují mezi 23. a druhou hodinou ranní.
Nejdále vezli klienta do Budapešti. „Zavolala si nás jedna nejmenovaná konzultantská společnost a zákazník na otázku, kam to bude, odpověděl: Do Budapešti,“ vypráví. „Kolega na to řekla obvyklé: Samozřejmě! A dodal, že se jen staví doma pro pas. Stavil se pro pas a ve slovníku si našel, jak se maďarsky řekne vlakové nádraží. A jelo se,“ dodává Slávka Harazimová.
Některé požadavky zákazníků bývají opravdu netypické. „Volal nám zákazník, kterému se narodilo miminko, že jezdí s tatrou s návěsem, jestli by za něj náš řidič nemohl jít ráno do práce. A opět říkáme: Samozřejmě. No, panika! Ale sehnali jsme šoféra. Za chvíli telefon znovu: Jestli bychom nesehnali řidiče i za kolegu! Nakonce jich bylo osm,“ pobaveně líčí.
O jaký typ vozu konkrétně při odvozu jde, dopředu vědět nepotřebují. Různé zvláštnosti prý hlásí zákazníci sami. „Indisponovaný zákazník volal, abychom pro něj přijeli tam a tam. Sám ovšem pochopil, že typ vozu je dobré ohlásit dopředu. Šlo totiž o linkový kloubový autobus,“ vypráví. „Nebo volal řidič, že chce odvézt na hranice. Že je řidič tiráku, nám také řekl dopředu,“ dodává.

Vždy se stane to, čeho se nikdo neobává
Nápad založit takovou firmu vzešel před sedmi lety od kamaráda, který žil nějakou dobu v Německu, kde podobný servis pro řidiče normálně funguje již delší dobu.
„Měla jsem obrovské štěstí na lidi. Na druhé straně teď, když se společnost rozjela, přinášejí největší problémy právě někteří zaměstnanci. Například jsem někoho zaměstnala a on si vzal telefonní čísla našich klientů, pořídil si licenci a začal nám je přetahovat“, popisuje Harazimová. Velkou část konkurence na trhu tak tvoří právě bývalí zaměstnanci.
„A to je ono, vždycky se stane to, čeho se nikdo neobává. Takové chování by mě vůbec nenapadlo. Na začátku jsem počítala spíš s nedůvěrou zákazníků v naše řidiče a v naše služby,“ vysvětluje. Pro odlišení od obyčejné taxislužby nosili šoféři Drink S.O.S. během služby oblek. Řidiči ale způsobují nehody na voze klienta naprosto minimálně. A ani tak to nikdy není nic závažného, maximálně odřený lak. Naopak se ale prý několikrát stalo, že opilý řidič naboural do nich. A to pak jde z povinného ručení viníka nehody.
„A to je rozdíl mezi námi a taxislužbou. Pokud by se náhodou stalo, že by náš řidič naboural vůz klienta, jsem pojištěná a řidič je můj zaměstnanec. Taxikáři nejsou pojištění, protože každý jezdí na svou licenci a pojištění by neunesli. Ale riziko pak promítají do ceny, kterou nadsadí drahým vozům – image podnikání to výrazně poškozuje,“ upozorňuje Slávka Harazimová.

Diskrétnost je základ
Nevýhodnější postavení žen v byznysu ale Slávka Harazimová jednoznačně popírá. „Ženská to má těžší vždycky, ale v byznysu to asi vyjde nastejno. Slyšela jsem ovšem, že v práci má chlap autoritu, kdožto ženská budí soucit. No nevím, jestli je to pravda – je to spíš trochu urážející. Asi to opravdu vyjde nastejno,“ tvrdí. Spokojená je i s řidičkami-ženami. I když své si musely vybojovat, ale zvládají to prý výborně. „Samozřejmě se setkaly s tím, že jim indisponovaný zákazník sdělil, že to si to auto raději odřídí sám. Situaci ovšem zvládly – jak auto, tak řidiče,“ dodává.
Prvních deset minut čekání řidiče na klienta je zdarma, pak se počítá pět korun na minutu. „Jednou jsme jeli sice jen dva kilometry, ale taxa za čekání se vyšplhala na dva tisíce korun,“ popisuje své zkušenosti Slávka Harazimová. „Obvykle se ale snažíme zákazníka, kterému se z lokálu nechce, nějak přesvědčit. Prostě do něj hučíme: Pane, pojďte už domů! A pak taky máme zákazníky, kteří nás využívají, protože vědí, že se sami s restaurací obtížně loučí a my umíme být horší než manželka,“ dodává se smíchem.
V téhle práci je bezesporu základ diskrétnost. „Dvacet procent naší klientely jsou lidé mediálně zajímaví. Samozřejmě, že určité návrhy bulvárních plátků jsme registrovali, ale vyhovět jim nepadá vůbec v úvahu. Jednak to není slušné a jednak by tím člověk v byznysu okamžitě skončil – tohle by se rychle rozneslo,“ uzavírá Harazimová.

Michaela Rulíšková, LIDOVÉ NOVINY