Oběd s…

Naši klienti často zapomínají, že jedou ve vlastním autě
S PANDOU V PATÁCH. Slávka Harazimová rozjela tři podnikatelské projekty a uspěla až napotřetí. S firmou Drink SOS byla v Česku první, kdo začal vydělávat na převážení lidí, kteří požili alkohol, jejich vlastními vozy.

Na stole v nuselské restauraci stojí před Slávkou Harazimovou plechovka Red Bullu. Zakladatelka a majitelka společnosti Drink SOS pronajímá řidiče lidem s alkoholem v krvi, kteří chtějí odvézt z hospody nejen sebe, ale i svoje auto. I když už přenechává řízení na jiných, pracuje zejména přes noc, kdy firmu fungující od roku 1995 kontaktuje nejvíc zákazníků.

“Klienti zpočátku nechápali, že budeme řídit jejich vůz. Sedli si za volant a čekali, že jim budeme radit. Občas nás také podezřívali, že vytipováváme úlovky pro zloděje aut,” vypráví podnikatelka, která se po gymnáziu odmítla zařadit mezi armádu zaměstnanců stoupajících po kariérním žebříčku. Nejdříve si otevřela cukrárnu ve středočeské vesnici, v jejíž blízkosti se měla stavět dálnice. Stavební projekt ale skončil u ledu a s tím se rozplynula i šance přilákat dostatečné množství lidí toužících po dortících. Nezdarem skončil také pokus o provozování seznamovací agentury.

O možnosti převážet auta lidí pod vlivem slyšela poprvé od svého kamaráda pobývajícího v Německu. Vzpomněla si na dilemata, která řešili s kamarády, když se v rozjařilé náladě vraceli autem z koncertů, a nápad na podnikání byl na světě. “Kamarádka pracující v kopírovací firmě vytiskla v pracovní době letáčky, které jsme pak vylepovali před restauracemi. Klienty jsme vozili malým ojetým červeným Fiatem Panda, který jsem dostala od svého bratra k narozeninám,” vzpomíná Harazimová.

Parkování do garáže se nemusí vyplatit

Ročně odvezou řidiči Drink SOS více než sto tisíc klientů. O třetinu se jejich počty zvýšily s příchodem novely silničního zákona v roce 2006, která nastavila přísnější pokuty za porušování předpisů. “Za rok ale lidem otrnulo a zájem opět poklesl,” říká podnikatelka. Zatímco v začátcích se klienti ubezpečovali, že firma má sjednané pojištění pro případ nehody, a chtěli i vidět kopii smlouvy, dnes už prý více důvěřují. Cena za jízdu se počítá pomocí počítadla kilometrů klientova vozu.

I když řidiči Drink SOS jsou zvyklí zajíždět s auty klientů až do garáže, občas si chce některý z nich zaparkovat sám. “Necháváme to na rozhodnutí zákazníka. Už se nám ale několikrát stalo, že nám parkující klient zavolal za deset minut zpátky, zda můžeme dosvědčit náhle se vyskytnuvším policistům, že jsme ho přivezli my,” usmívá se. Společensky unavení řidiči také často zapomínají, že domů přijeli ve svém autě.

“Poděkují, zaplatí, vystoupí z auta a kráčí pryč. Jsou zvyklí jezdit taxíkem,” říká podnikatelka, která kromě řidičských dovedností oceňuje u svých řidičů a řidiček také umění diskrétnosti. “Jednou se řidič zeptal klienta, který cestoval s manželkou, jestli má jet tam, kam minule. Zákazník ztratil řeč, protože den předtím jsme ho vezli k milence. Od té doby vtloukám řidičům do hlavy, že se nemají odkazovat na minulost,” říká Harazimová.

Kvůli soudním sporům jsem vystudovala

Když se po třech letech fungování Drink SOS na trhu objevila řada podobných služeb, zákazníci začali být náročnější.

“Na začátku čekali na odvoz třeba hodinu. Později, když jsme jim řekli, že přijedeme do 12 minut, naše služby odmítli,” vzpomíná Harazimová s tím, že s masovým rozšířením podobných služeb se také ztratila jistá domácí atmosféra.

“Dnes je některým klientům jedno, kdo pro ně přijede, což se jim v případě nehody nemusí vyplatit. Předtím byli zvyklí na ‘svého’ řidiče. Jeden náš stálý zákazník měl dokonce v sedadle řidiče uloženo nastavení pro našeho pracovníka, a ne pro manželku,” říká Harazimová, jejíž službu zařadily úřady od začátku do kolonky takzvané smluvní přepravy. Časem se však ukázalo, že kdyby úředníci trvali na striktním dodržování vyhlášky, podnikatelka by musela svůj byznys zavřít.

“Zákony například nařizovaly, že zákazník smluvní přepravy nesmí platit řidiči na místě, ale jen na fakturu. Firma má také povinnost nahlašovat státní poznávací značky vozů klientů dopředu. Úředníci mi nakonec napsali, že v případě služeb našeho druhu budou zákon používat přiměřeně,” vzpomíná Harazimová, která během podnikání ještě stihla vystudovat Vysokou školu aplikovaného práva. Inspirovalo ji k tomu těch několik soudních sporů, které má od roku 1995 za sebou.

Jedním z nich byl spor se společností SOS Drink, která se hodlala přiživit na popularitě její firmy.

“Rozhodla jsem se je žalovat. Vtipně bylo, že soudkyně vůbec nechápala, o co se vlastně hádáme, protože o našich službách v životě neslyšela. Nakonec spravedlnost zvítězila a soud firmě zakázal název používat,” říká žena, která nyní pracuje na systému, jenž umožní efektivnější využívání jízd svých vozů.

SLÁVKA HARAZIMOVÁ
foto: HN – M. Svozílek
Sdílet
Autor/ři: Jan Záluský
www.ihned.cz/autori